Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

13. června 2006 - O zdravém těle, horku a sarinu v metru

Dnes je zase horko, celých 31,5 stupňů páně Celsia naměřil náš teploměr. Aničce to fakt nedělá dobře, ale ti nahoře to asi nechápou :-). Dobrá zpráva je, že podle více obyvatel našeho domu má zítra dojít ke změně počasí. Doufáme, že pro nás k lepšímu. Ráno jsem se vytratil z našeho bytečku už před půl osmou a začal den plný mých vyšetření. Holky ještě spaly a při pohledu z okna na již v tak brzské hodině mocně svítící slunce mně bylo jasné, že se ven nepodívají. Až odpoledne měla Aňa domluvené rendez-vous na oddělení dětské kliniky k nabrání krevních vzorků a celkovou zběžnou kontrolu... (pokračování)
Na mém menu byla jako předkrm magnetická resonance, hlavním chodem test plic včetně roentgenu jater a jako desert zevrubná kontrola srdce a okolí. Nastoupit jsem měl striktně nalačno, od půlnoci se zákazem cokoliv pít a ani zuby jsem si ráno vyčistit nesměl. Magnetická resonance spočívá v tom, že vás na cca půl hodiny zasunou do takového tubusu, vykukuje vám zčásti jen hlava a připadáte si jak špatně ořezaná tužka, na kterou ze sluchátek pokřikují "Nadechnout, prosííím... Vydechnout...a zadržeeeet..." a to zhruba 50x za celou dobu vyšetření. Zařízení dělá pěkný randál, proto ta sluchátka. Když mi zaváděli kanylu, koukli nejdříve na pravou ruku. Tam mám náááádherného monokla z podobného zásahu na CT před dvěma dny. Byť jsem si jako vždy tlačil na vpich, co to dalo, monokl se přesto vytvořil a hraje všemi barvami. Takže při pohledu na pravou ruku pronesl doktor: "Aaa, tady už někdo byl!" Já: " Ano, německý doktor před Vámi..." :-) Ani to nebolelo. Výsledky MR neznám, ale snad mě zmagnetovali důkladně.
Plíce byly větší zábava. Zavřeli mně do takové telefonní budky a já vší silou foukal do hadice, která ústila do starého počítače Dell. Neptejte se mě na rozhraní, přes které můj dech razil do počítače. Tipuji, že FireWire, protože to podle obsluhujícího doktora byl hukot. Zeptal se mě, JAKÝ sport pěstuji, že plíce mám nadstandardně dobré.
V mládí závodně kuželky a pak už jen léta tvrdé dřiny a odříkání :-)
Srdce bylo také zajímavé. Položili mě na stůl, nacucali na mě 10 balónků sond a pak mě nechali vleže šlapat na takovém pseudokole, jemuž počítač postupně zvyšoval zátěž. Byl jsem pochválen, že se mně tep zvyšoval jen velmi pomalu a přitom jsem zvládl zatížení, jako málo lidí. Potom ještě ultrazvuk srdce, kde mě bavilo se koukat na svoji hercnu, jak si to rumpluje v reálném čase. Výsledek opět velmi dobrý, srdce v pořádku. Zeptali se mě, JAKÝ sport pěstuji, že srdce mám nadstandardně dobré.
V mládí závodně kuželky a pak... však víte ;-)
Řekl bych, že si Aňa nemohla vybrat lepší "petriho misku" pro růst svých nových jater, ne? :-)
Později odpoledne jsme dorazili s Aňou na kliniku a cca 2 hodiny čekali na doktory. Moc se omlouvali, že to je prostě tak, že pokud neležíme přímo tam, že prostě v reálu máme nižší prioritu. Co naplat, aspoň jsou zde upřímní :-) Aňa má dobré výsledky iontů, což znamená, že jí zvýšené dávky diuretik nevyplavují z těla žádné důležité prvky. Na to, jak je na tom špatně, se nám holka drží pořád na jedničku! Podpořili jsme tento stav ještě přeočkováním očkování z Motola, takže se víc pro obranyschopnost jejího organismu po transplantaci v současné době udělat nedá.

Jak jsem čekal na vyšetření srdce, běžela v čekárně plasma s německým veřejnoprávním programem. Mým zjištěním je, že Němci až chorobně ujíždějí na dokumentech a zprávách z domova, které si prokládají detektivkami a seriály z nemocničního prostředí stejné provenience. Je zde několik desítek volných programů k dispozici a v 90% případů neběží žádné filmy, ale pořady typu Toulavá kamera zaměřené úzce na německou hroudu a Místo činu ep. 215 následované Sestrou Marii ep. 546. Našinec prostě nemá na co koukat, i když třeba německy rozumí. V čekárně se mi podařilo shlédnout reportáž na téma, co by se stalo, kdyby se v metru stal plynový teroristický útok. Dobrovolníci z řad hasičů a policistů sehráli scénu jak z amerického béčkového nízkorozpočtového filmu. Mezi dusícími se proplouvala kamera reportéra a komentátor odpočítával neúprosně desítky minut, než se zjevila PRVNÍ sanitka a protichemická jednotka. Nebudu dlouze napínat: uběhly 2hod. 15min, než se přiřítilo první záchranné auto. Jak trefně poznamenal jeden z aktérů, v té době již stejně není co řešit, 90% lidí je již stejně mrtvých. Groteska ale teprve začínala. Na místo neštěstí vstoupili dva muži v žabičkově zelených protichemických kombinézách. Nejen že měli během jedné minuty zevnitř naprosto orosené - rozuměj zafuněné - průzory, takže svým nejistým pohybem připomínali spíše oběti na nástupišti a ne srdnaté zachránce, ale hlavně neměli vůbec vyřešenou komunikaci skrze tu zelenou gumu. Křičeli na sebe i na oběti, které se jim snažili něco vysvětlit i rukama-nohama, a stejně ničemu nerozuměli. Německy úsporný komentář k tomu jen trousil jízlivé poznámky. Prostě fraška. Nevím, jak by fungoval náš centralizovaný záchranný systém, kdyby drahá cvičení v centru Prahy byla takto neohlášená a nesjížděly by se na ně celebrity typu Paroubka a Bublana, aby si po provedené inspekci v zázemí pěkně pošmakovávali na gulášku, ale to je asi jedno. U nás by se totiž nikdy nestalo, že by sebevíce utajovanou  přepadovou akci někdo někde někomu neprokecnul dopředu.

Poslední komentáře
14.06.2006 11:49:15: Hele, hele, chlape, na Tobě to leží, z toho se nevyzujěš. Koukej, abys byl, jelikož Andulínka to sam...
14.06.2006 10:38:06: No víme,že jsi sportovec :-),ale hlavně když máš dobrý játra.Žijem s Váma, i když to třeba není vidě...
14.06.2006 09:48:13: To říká ten pravý, nemocemi totálně prolezlý Ovca, jenž zde již dlouho nebude smiley${1}
14.06.2006 09:02:52: Houby kripl ! Rikam, ze ses ZODIAC ! smiley${1}
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota