Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

17.-22. července 2006 - Blíží se to

Hadičku už dnes nemáme, toto je nějaký den staré foto :-)


Posledních pár dní bylo plných změn. V pondělí propustili z nemocnice mě a v pátek dokonce i Aničku! Holčina je moc šikovná, výsledky testů krve jsou skoro jak od zdravého človíčka, prostě paráda :-). Motolice byla zahnána do kouta, pokud ještě vůbec v bříšku Aniny je. Žádná teplota a CRP také klesá na normální hodnotu. Jo, a už jsem se zmínil, že tento blog píšu z nemocnice U sv. Anny v Brně?...
(pokračování)

Ale pěkně od začátku. Můj propouštěcí rituál trval, jak to je snad u všech nemocnic zvykem, neuvěřitelně dlouho. Ač jsem věděl od rána, že jdu na hotel, nemocnici jsem opouštěl už o půl páté večer. Den jsem trávil čekáním na termín na kontrolní vyšetření na ultrazvuku, které se plynule proměnilo v čekání na vyšetření na ultrazvuku, završené po třech vzrušujících hodinách prohlášením doktora, že žádné vyšetření nebude, že to je nebetyčná blbost dělat a ať ho klidně na oddělení cituji. Takže jsem citoval, což vyvolalo nějaký ten internemocniční telefonát a omluvu za výrazivo. Výsledek ale zůstal nezměněn: kontrolní ultrazvuk noh my neudělali. Závěrečná zpráva, kterou mi vyhotovili už na třetí pokus, přičemž doplňovali takové okrajové informace, jako že jsem Leydenský mutant kategorie 5, obsahovala výsledky rozboru krve tři dny staré. Neříkám, že nějaká z těchto věcí jakkoliv ovlivnila nadcházející události, spíš mě to pobavilo a ujistilo o tom, že vše je většinou v lidech a ne v hmotném vybavení ústavu. Vyzvedl jsem si ještě papíry s potvrzením o své hospitalizaci a do zásoby injekce, které ještě týden budu píchat do stehna kvůli ředění krve. Pak mě již naši doktoři převedou na pilulky s výhledem na tři čtvrtě roku až rok užíváni.

Následující dny jsem odpočíval na hotelu a s matkou jsme chodili navštěvovat holky na dětském oddělení.

Ve středu jsme se dozvěděli, že doktoři hodlají Aninu pustit na hotel ve čtvrtek, a pokud vše u kontrolních odběrů bude v úterý další týden v pořádku, mohou holky opustit Hamburg ve středu, tedy 26. července. Byl to pro nás trochu blesk z čistého nebe, klasické smíšené pocity: přišlo to nečekaně brzy, ačkoliv jsme to toužebně očekávali každým dnem.

Ve středu večer jsme ještě realizovali velmi příjemné grilování na zahrádce  Ronalda McDonálda s našimi přáteli Jense a Annemarie, jejichž holčička bojuje dlouhodobě na intenzivce o život.

Ve čtvrtek jsme netrpělivě očekávali vizitu. Doktorky nám potvrdily sestrami předem avizované úmysly a my se snažili ujistit, že to je správné rozhodnutí, které naše občas verbalizovaná touha jít na hotel a poté domů nijak neovlivnila. Podařilo se nám naše pochybnosti vyjádřit, Jitka měla několik důležitých dotazů, které nám trpělivě a přesvědčivě odpověděly.  V případě, že by se cokoliv nezdálo, zůstávají holky automaticky v nemocnici a věci se budou nadále řešit až do úplné spokojenosti jak doktorů, tak nás.

Dohodli jsme se s Jitkou, že já s máti zvednu kotvy už ve čtvrtek večer autem a holky dorazí plánovaně další týden ve středu do Vídně, kam se pro ně stavím.

Cestu jsem tentokrát naplánoval přes Berlín, podle satelitní navigace to je jen o 6km delší, než naše posledně zvolená cesta od jihu, a byl jsem zvědavý na tamější dálnice.

Cesta ubíhala pohodově, u řízení jsme se střídali s hodinovou periodou a já se cítil zcela v pořádku. Jediné, co mě trápilo, byl fakt, že jsem holky nechal samotné v Hamburku, ale bylo to racionální rozhodnutí, se kterým se od začátku počítalo.

Za Prahou mě však začalo bolet na levé části hrudi a bolest nepolevovala. Řízení nadobro přebrala máma a já se snažil po zbytek cesty přijít na sedadle spolujezdce na polohu, kdy mě to bolí nejméně. Celkem bezúspěšně. Bolelo to trochu méně, než při první příhodě na pravé části hrudi, ale o to víc fungovala psychika. Z dálnice jsme sjeli přímo do nemocnice U svaté Anny na Pekařské. Zde mně provedli CT a zjistili drobný defekt v levé plíci, který pravděpodobně nevznikl utržením sraženiny a jejím doputování do plíce, ale z neznámého důvodu se vytvořil přímo na místě. Jak to chápu, tak to není klasická embolie.

Byl jsem přijat na pokoj, kde teď ležím a ležet budu nejspíš do úterý, kdy mě propustí domů. Nejlepším způsobem řešení mého drobného defektu je opět klid na lůžku a rozpouštění sraženiny injekcemi Clexane.

Dnes je mi již daleko lépe, takže jsem již klidný.

Anička s Jitkou jsou na hotelu, vše je v pořádku. Anička velmi dobře jí jak příkrmy, tak umělé mlíčko. Samozřejmě je ještě k dispozici mateřské mléko, takže Aňa si na pestrost menu nemůže ztěžovat. Dnes byly holku koupit druhou lahvičku na pití, jedna našemu žroutovi nestačí :-).

Letenka na středu je koupená u společnosti AirBerlin  na středu odpoledne a už se nemůžeme dočkat, to je vám jasné, ne?

Tak to by bylo pro dnešek vše, tak hlavu vzhůru, děcka a PAPEC!

Žádné komentáře
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota