Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

21. června 2006 - Na výletě u moře a o charitativním lasagne

Tak jsme se konečně vypravili k moři. Je to z Hamburgu nějakých 95km, takže co by kamenem dohodil zvlášt, pokud na krásně rovných německých dálnicích není omezená rychlost. Člověk pak jede klidněji a nenervačí, za jakýmže keřem na něj číhá... (pokračování)
stacionární radar nebo benga s laser-pistolkou. Nemusím při tom nutně překračovat rozumnou rychlost danou konstrukcí našeho auta a podmínkami silničního provozu. No dobře, 200km/h jsem si taky zkusil, ale jen z kopečka a s prázdnou silnicí až na horizont. Čím totiž jedete dál od Hamburgu, tím provoz řídne. Není na tom nic tako šokujícího, dokud si neuvědomíte, že už pár desítek vteřin jste na žádné auto nenarazili. Prostě je to luxus se hnát po opuštěné dálnici směr Severní moře. Po cestě jsme ještě zastavili u Burger Kinga vyzkoušet jejich hamburgery. Hlavní postřeh? Nemají tam malé porce, vše je obrovské a menu je tak pro dva normálně se živící lidi. Na zkoušku to bylo ok, ale až do večera jsme tu chemickou mňamku oba s Jitkou cítili v žaludku, takže příště raději zůstaneme u naší obvyklé cestovní stravy: cereálních tyčinek a jablek :-).
Po celou cestu nás provázejí větrné elektrárny a je jich jen o trochu méně, než v Nizozemí. Německo je tu na severozápadě ploché a téměř bez lesů, takže se tu tomuto druhu utápění dotací z eurofondů náramně daří.
Dálnice přetíná uměle vybudovaný průplav Nord-Ostsee-Kanal, kde na zpáteční cestě podkáváme celkem velkou nákladní loď. Jak se blížíme k pobřeží, cesty se úží, přibývá luk s ovcemi a krávami, sem tam je možné zahlédnout pasoucího se koně. Naším cílem je Büsum, městečko nebo spíše vesnice ve výběžku západního pobřeží.
Na místo dorážíme kolem poledního. Po cestě místy dosti pršelo a tak jsme zvědaví, jaké bude počasí na pobřeží. Obloha je sice zatažená a težká mračna se táhnou nad celým horizontem, ale neprší. Zato vítr je neuvěřitelně silný. Po vystoupení z auta to můžeme pocítit na vlastní kůži, spící Aní tak maximálně zprostředkovaně přes stěnu kočárku, je totiž zabalená jak eskymák.
Po krátkém výstupu na umělou dunu, táhnoucí se podél celé vesnice, nás uvítá moře. Jak jinak, než ještě větším vichrem. Procházíme se po dlážděném molu, které slouží pravděpodobně k nástupu a nakládání trajektů.
Vítr je tak silný, že když Jitka pustí na test kočárek, ten se okamžitě sám vydá směrem k autu. Zvažujeme jen chvíli, že bychom toho efektu mohli vychytrale využít... ;-).
Kromě jednoho pána v obleku, napínajícího své tělo ve větru, nevidíme nikde ani živáčka. Uděláme pár snímků a otočíme to směrem k autu ve chvíli, kdy shodně prohlásíme, že nás pěkně začaly bolet uši. Vítr, no.
Zpátky ještě zastavujeme na pár místech vyfotit pro naše děcka doma nějaká ta zvířátka, zvláště na ovcích jsme ujížděli...
S příjezdem do McDonálda na nás padla únava a tak jsme již jen relaxovali a relaxovali a z pokoje pat nevytáhli.
Anička celý den prakticky prospala v autosedačce a tak měla večer trochu problém s prdíky, které se nemohli během dne průběžně uvolňovat. Ale jinak jí bylo podle všeho dobře a celou noc pěkně prochrupkala.
Měli jsme tu včera večeři pořádanou několika zaměstanci společnosti GSK. Předtím, než nás, obyvatele Ronald McDonald domu směli pohostit vlastnoručně připravenou krmí, museli si toto privilegium odpracovat. Nedává vám to smysl? Tomu se totiž říká CHARITA! Jde o to, že nadnárodní společnost typu GSK nakáže svým zaměstnancům, že jedenkrát v roce spáchají nějaké charitativní násilí na vybraném vzorku lidí. Nás přišli obohatit mladí zaměstnanci blízkých poboček v počtu cca 15 lidí. Nejprve pošmudlali všechna okna v domě a potom se vrhli na záclony. Když i ty byly vyprány, nezbývalo než nás již jen nakrmit a uložit do postýlek... Ne, dělám si srandu.
Zůstalo pochopitelně jen u toho ukládání.
OK, tak večeře. Možná to popisuji dost ironicky, ale bylo to celkem fajn a na večeři byly lasagne (http://en.wikipedia.org/wiki/Lasagna) a různé druhy salátů. Bylo to moc dobré a i ti lidičkové z GSK byli velmi milí a upovídaní :-) No jo, umění public relations.
Zvažuji, jak uvrtat i nás na ŠvamberkNETu k nějaké charitativní akci. Nabízí se například zasklívání oken ve vybydlených činžácích na Bratislavské ulici dopoledne, shánění kamaráda na odtah nepojízdného rozkradeného auta v podvečer. Anebo třeba...
Tak to je asi všechno, hlavu vzhůru a PAPEC! :-)


   

  


    



Poslední komentáře
27.06.2012 18:19:29: Když potřebujete půjčku Ano půjčkám, ale odpovědně www.ihned-pujcka.cz/pujcky-online.php půjčky onl...
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota