Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

22. a 23. června 2006 - Dvě mouchy jednou ranou aneb combo-zápis

Včera i dnes bylo náááádherně zatažené počasí, pyl v povětří byl lehce umravněn sporadicky se vyskytujícím deštíkem. Prostě idylka, jakou si v potem smáčeném Česku můžete nechat jen zdát :-) Z důvodu zoufalého nedostatku... (pokračování)

smysluplně popsatelných událostí za poslední dva dny jsem se i přes celkem ostré a nevybíravé protesty z řad vás, našich čtenářů (ano, i tebe myslím, Ovco), rozhodl pro historicky první vícedenní souhrn. Jitka mé rozhodnutí uvítala s nadšením, strávím totiž o několik hodin nad notebookem méně a budu si tak moci víc POVÍDAT.

Pánové rozumějí.

Včera jsme byli na kontrole s Ančí. Vzali jí krev a tak. Mezi řečí jsme se dozvěděli, že na oddělení o našem nástupu v pondělí nemají ani páru. Paní doktorka se promptně vytasila s jakýmsi formulářem a že to tam pošle ještě jednou. Sichr je holt sichr a platí to i v Německu. Připomíná mi to ale silně situaci s naší (ne)informovaností o změně termínu schůzky s psychologem. Protože se nám ani dnes telefonicky neozvali, vypadá to, že Anina nemá nic v zásadním nepořádku oproti očekávanému stavu. Téměř zdravá, jako ta rybka ;->.

Po odchodu z nemocnice jsme se vydali nakoupit nějaké potraviny, které nám došly. S tou kvalitou jídla a pití tady se to má následovně. To nejlevnější polotučné mléko se tu dá koupit cca za 15Kč. Je to o něco dražší, než u nás. Nicméně chuťová kvalita je dost někde jinde. To stejné u másla. Nejlevnější máslo koupíte za cca 20Kč, je to nějaké "Německé tradiční", obdoba našeho "Stolního". Chuťově však se mu nevyrovná ani naše máslo za 30Kč. Je to pochopitelně subjektivní hodnocení. Jak německé, tak naše máslo odpovídá nějakým normám o tučnosti (82%), ale německé po vyndání z ledničky můžete mazat(!), zatímco naše musí prve trochu změknout, jak je nabančené ztuhlou vodou(?) Jitka se mnou zásadně v této "vodní" teorii nesouhlasí a nepřeje si být s ní spojována :-). Mléko chutná skutečně po mléku a máslo jakbysmet. Takový chleba typu "Šumava/Kmínový" moc dobře udělat neumí, ale celozrnné tmavé chleby nám moc chutnají. Na rozdíl od jejich importovaných bratříčků, které známe od nás, nemají podle etikety žádné konzervační látky a je to na nich poznat. Zatím se nám po kmínovém vůbec nestýská. Sýr je také možné koupit za 12-13Kč 100gr. Prostě jako u nás a chutná opět velmi dobře. Ovoce a zelenina je cca o 10-20% dražší, ale i kvalitnější. To, co se u nás prodává jako 1. třída, by tady z regálu okamžitě stáhnuli.

Zkrátka a dobře, kdo u nakupování přemýšlí, může tu vyžít velmi fajnově téměř za stejné ceny, jako u nás doma a přitom si ještě pochutná :-).

Včera večer jsme opět byli zváni na celodomovní večeři. Vařily dámy-dobrovolnice a šlo jim to od ruky. Podle neuvěřitelně dlouhého receptu připravily pravé indické menu. Začínalo se citrónovou polévkou a přikusovaly se takové indické pita-placky. Poté následoval hlavní chod v podobě restované zeleniny v těstíčku, restovaných brambor s cibulovými semínky, čerstvého chutney z jablek, jogurtové zálivky a oliv(?). Dohromady to byla harmonie exotických chutí. Uzavřeli jsme miskou čerstvých jahod se šlehačkou a lístky čerstvé máty. Chápete, že se máme skutečně dobře :-).

Dnes jsme razili do nemocnice pro mlíčko, které jsme měli na recept od včerejška objednané. Anička jednu plechovku spořádá za pár dní, tak doufáme, že je to poslední, kterou načínáme. Po transplantaci už nic takového snad nebude potřebovat, není to totiž vůbec levné a k nám se tento druh -jak jsme již dříve zmiňovali- nedováží. Poté jsem to procházkovým tempem vzali přes nejbližší Karstadt. Podle webu to sice vypadá na obchod "tanky, biče, olejovky", ale v reálu je ten nejblíže našemu bydlišti čistokrevným obchodem s oděvy. Nakoupili jsme něco na sebe a šli domů. Anička mezi tím dostala svoji dávku z naší mobilní mlékárny a byla spokojená s poledním vývojem.

Jak včera, tak dnes jsem se snažil odpoledne a v podvečer pracovat a holky relaxovaly každá svým vlastním způsobem. Jitka sjížděla Internet a Anička se dílem kojila, dílem škubala nabídnuté ubrousky a dílem se snažila usnout. Jo, a taky si užívala škrábání na zádech od táty a mámy.

V této činnosti máme vůči naší mladší dceři asi největší dluh. Ani ani netuší, jak moc to je fajn nechat se škrábat na zádech. Nějak se na tento druh sladkého mučení zapomnělo, když ta naše nejmenší pořád leží a všelikeré naklánění jí, jak se alespoň donedávna zdálo, žádné potěšení nečiní. Úplně z toho nového pocitu ztuhne a pekelně se soustředí. Analýza tak slastných vlnění asi dá jejímu mozečku zabrat :-) Být kočkou, tak hlasitě přede.

Před oknem nám celé dny defilují letadla, jdoucí na přistání na blízkém hamburském letišti. Několikrát za den přistávají i Airbusy A300-600ST Beluga s takovým hrbem na hřbetě. Kdoví, co v něm převáží.

No a to je pro včerejšek a dnešek vše, užijte si víkendu! Hlavu vzhůru a PAPEC, děcka :-)


Žádné komentáře
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota