Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

24.-25. června 2006 - O realitě všedního dne

K volbě tohoto tématu nás přivedla neradostná zpráva o vývoji nemoci u synka našich ostravských sousedů. Celý včerejšek Jitka více či méně řešila zapeklitost celé jejich situace, já se snažil si věci moc nepřipouštět k tělu, protože mi to bere příliš mnoho teď tolik potřebných sil. Možná se z našich dosavadních zpráv zdálo, že se tu celkem máme a že nás nic moc netrápí, protože transplantace přece musí vyjít. Věc se má ale tak, že celý Ronald McDonald je... (pokračování)
dvacet čtyři hodiny denně sedm dní v týdnu místem plným bolestia a naděje. Každá z rodin, které potkáváme při cestě na procházku, při přípravě jídla v kuchyni i při relaxaci na zahrádce za domem, si s sebou nese nějaké to velké zdravotní trápení. Na první pohled to třeba poznat není, ale po pár dnech, až tomu chtě nechtě přijdete na kloub, vždy vás to dostane.

Udělejme si teď takovou inventuru.

Je tu albánská rodina. Celkem se straní ostatních, mají trochu svůj svět. Vídáme tatínka a před nedávnem ještě dcerku, odhadem patnáctiletou. Ta je teď v nemocnici prakticky pořád. Má pravděpodobně rakovinu a její stav není dobrý. Vše se ještě v době našeho pobytu zhoršilo a na tatínkově rozpoložení je to vidět.

Dále tu je indická rodina. Jsou takoví usměvaví, maminka pořád něco vaří v kuchyni z jejich dovezených surovin a tak. Nejedí maso z náboženských důvodů a jsou velmi přátelští. Jejich třináctiletá dcerka má pokročilé stádium leukémie. Opět jsme ji viděli jen na začátku našeho pobytu zde. Od té doby je v nemocnici. Poslední testy jí vyšly velmi špatně, je velmi unavená, krvácí. Maminka se snaží být optimistická, ale ta velká únava je jí vidět v očích. Dcerka je přitom velmi statečná, dokonce se začala z vlastního rozhodnutí učit německy. Jen tak, z knížek. Vyhlídky jsou podle nás velmi špatné.

Pak je tu německá rodina, která má v předcházející generaci jasné předky z Čech. Podle jména se to nedá nepoznat, i když "š" bylo nahrazeno "sch". Jsou tu jak maminka, tak tatínek. Mají předčasně narozená dvojčata. Klučina se má dobře, ale jeho sestřičce je zle. Má vážnou trombózu a lékaři s tím bojují již několik týdnů. Rodiče jsou velmi stateční, ale člověk jim tu únavu a trápení zase vyčte z očí. Vyhlídky jsou podle nás opět neradostné.

Na patře je s námi asijská maminka s dvouletou dcerkou. maminka umí mizerně německy, takže komunikace s ní je velmi složitá. Dcerka má již dvakrát transplantovaná játra a teď čeká na třetí od mrtvého dárce. Na dcerce je vidět, že jí současná játra nefungují. Čekat může ještě dlouho.

Odkudsi od Mnichova je tu maminka s devítiletou dcerkou, která má také po transplantaci jater. Ti jsou v pohodě, přijeli jen na kontrolu. Dcerka je plná života, ale současná játra jsou její druhá. Díky pochroumané imunitě má alergii na téměř veškeré potraviny snad kromě brambor, rýže, jablek a melounu. Nemá to holka snadné, ale směje se a ani to nevypadá to, že by si ze svého údělu dělala těžkou hlavu.

Ne několik dní tu byli ve vedlejším pokoji rodiče s malým dítětem, které mělo "slavíka" na dýchání, ale ty jsme moc nepotkávali.

Na kontrole tu byli na několik dní ubytovaní Němci se zhruba desetiletým synem, který měl před nedávnem transplantované ledviny. Vypadal v pohodě a plný života.

A pak tu máme naše známé z Ostravy. Jejich dvouletý klučina měl rakovinu jater a bojoval s tím už dva roky. Nakonec skončili zde s rozhodnutím transplantovat játra od tatínka. Vše proběhlo na jedničku, ona dva jsou fit z pohledu tak vážného zákroku. Nicméně včera rodině sdělili, že našli a potvrdili metastáze v synových plicích. Posílají je zpět do republiky, že zde již nemohou nic víc udělat. Chemoterapie nepřichází v úvahu z důvodu post-transplantačního stádia. Není to dobré, ale nikdy není pozdě začít věřit na zázraky.

Tak to je tak pro dnešek vše, držte nám pěsti a hlavu vzhůru, děcka. PAPEC!

 

Poslední komentáře
27.06.2006 10:15:28: Nevim, co na to rict. Snad jen, ze je to pekne v prdeli !
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota