Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

26. června 2006 - O večeru a noci, které původně být neměly

Dnešek se zajímavě vybarvil. Ráno jsme opět hned kolem půl jedenácté vyrazili do nemocnice, tentokrát s vizí, že tam ubytujeme Jitku s Aničkou před operací a já zase večer půjdu zpět do McDonalda vyspat se před svým zítřejším nástupem. Ráno jsme se rozloučili s Ostraváky, kteří odjeli do Motola dohodnout se na dalším postupu. Zdejší doktoři je propustili s tím, že jim již nedokáží nijak víc pomoci. Život je pes. Nicméně neklesejme na mysli a... (pokračování)
zkusme k nim poslat nějakou tu pozitivní energii či myšlenku, moc je potřebují a určitě to pomůže.

V nemocnici jsme si sedli do čekárny, jelikož jsme museli projít podobným administrativním přijímacím rituálem, jako když nás přijímali poprvé na začátku pobytu. Podepsal jsem nakonec ty stejné papíry a poté jsme opět "patřili" nemocnici. Přešli jsme přes ulici do dětské kliniky, kde na nás již čekal připravený pokoj. Byli jsme sestřičkou informováni, že holky k sobě dostanou ještě jednu spolubydlící, ale že nemají mít obavy, protože je prý fajn. Vzhledem k tomu, že pokoj je zhruba dvakrát tak velký, jak pokoj v Motole, tak jsme se té vize nijak nezalekli. Prý Aně dnes vezmou jen krev někdy kolem třetí hodiny a pak už nic až do zítřejšího rána. Stihli jsme ještě vizitu, do pokoje se nám nahrnulo asi pět místních doktorek, všechny kolem třicítky a velmi nás vítaly jako staré známé. Nevím jak Jitka, ale já z toho měl trochu smíšené pocity. Přece jen bych byl raději, abychom se za jiných okolností neznali vůbec :-). Dostali jsme na dvě hodiny opušťák a tak jsme vyrazili ještě nakoupit potraviny do zásoby, aby nám v době, kdy si budeme s Aninou vegetit v plné péči německého zdravotního systému, máma na hotelu neumřela hlady :-). Po nákupu jsme se rozjeli do McDonalda dát věci do ledničky a když už jsme tak stáli v kuchyni, dali jsme si improvizovaný oběd. Bageta, sýr, olivy, mléko a kafe, prostě nic zvláštního. Bylo něco po třetí, když jsme se vrátili na pokoj na klinice. Sestřička nám řekla, že se dnes nakonec stejně nic nebude odebírat, i z původně zamýšlených odběrů krve sešlo a že se to vše zvládne stejně v pohodě zítra. Pak nám přivedli na pokoj spolubydlící. Je to paní z Hamburku s několikaměsíční holčičkou jménem Anna. Našli jí někde v oblasti páteře nádor a nevědí, zda je zhoubný. Proto se teď podrobí několika vyšetřením a bude se doufat, že vše spraví jednoduchá operace. Maminka je skutečně v pohodě, umí anglicky, takže vše s Jitkou během kojení dětí detailně probraly. Já se raději věnoval notebooku a Skypoval s kolegou Ovcou o-sto-šest. Na dříve vznesený dotaz, zda bychom nemohli ještě noc strávit v hotelu místo v nemocnici, nám během půl hodiny přišla od paní doktorky odpověď, že bez problémů ano.

Hurá zpět do McDonalda! Jsme teď na pokoji, Anička se snaží jako vždy večer ukousnout Jitce kojící nářadí a já plodím dnešní zápis. Málem bych zapomněl, kde se vzal, tu se vzal Anině v puse druhý jak břitva ostrý zub. Chápete, že si proto Jitka kojící charitu zase o něco víc vychutnává ;-). Celkem si tento bonusový čas užíváme, protože původně alespoň pro Aní měli být tento večer a noc již předoperačně technické.

Zítra máme Aňa i já nástup před dvanáctou každý na své klinice. Ráno ještě stihneme společnou domovní snídani, což také není k zahození :-).

Po dobu mé neschopnosti cokoliv kloudného v pooperačním stavu napsat - ne že by to teď bylo lepší - bude vaší dopisovatelkou Jitka, tak na ni buďte hodní :-).

Pro dnešek vše, hlavu vzhůru a PAPEC, děcka :-)

 

Poslední komentáře
27.06.2006 00:23:43: Tak, děti moje, pěkně vykročit pravou nohou a hurá ukázat světu, jací jste bojovníci. Těším se na vá...
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota