Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

3. července 2006 - Hojně se hojme!

Za posledních pár dní se toho stalo opravdu hodně podstatného, co by za zmínku stálo, ale budu se na to rozvzpomínávat asi postupně. Tak začněme rozmístěním jednotek. Jitka s Aníííí dnes byly, holky naše statečné, přestěhovány nejspíše z kapacitních důvodů z intenzivky na normální kliniku. Protože je už Ane odpojena od valné většiny chobotniček a měchýřků, nevidíme v tom zásadní problém. Jitka alespoň bude moci zůstat již v nemocnici a pomáhat Anině... (pokračování)
rozkoukávat se na světě. I pro nás ostatní je to neuvěřitelný pohled. naše mladší dcerka prakticky není žlutá :-). Ani nazelenalá. Ani naoranžovělá. Ani... No prostě vypadá tak nějak normálně, obyčejně a zdravě. I očička se vyčistila raketovou rychlostí, s čímž jsme ani podle zkušeností lidí na Internetu moc nepočítali. Vždy to prý chvíli trvá. Možná jinde, ale u nás ne :-).Takže design zhodnocen, co dál? Řez provedli zruční hamburští chirurgové ve stejné oblasti, jako jejich neméně zkušení pražští kolegové. A náááádherně se nám trefili, vypadá to tak zdařile, jak to jen v rámci této situace vypadat může. Začneme hned potírat měsíčkovým olejem a to by v tom byl čert, aby se Anka za pár let neprošla hrdě v bikinách! :-).

Játro funguje nadmíru dobře, doktoři si doslova pochrochtávají blahem. Veškeré vývody i přívody mezi mými třiceti dekagramy lásky a Aninými vnitřnostmi byly podle všeho naprosto kompatibilní, prostě takové trochu krvavější Plug'n'Play, nad kterým by i Bill Gates zaplesal. Jak pan profesor Burdelski, tak druhý pan chirurg podle slov Jitky - já byl v té době ještě ve své snové realitě - doslova přiskotačili a celý zářili, jaká to byla procházka růžovým sadem. Abych tomu dal trochu konturu, pan profesor Burdelski je již od pohledu velmi vážný, až zasmušilý pán, takže je mi líto, že jsem u tohoto dovádění nemohl být také přítomen :-).

Játra jsou základ, to je nám všem jasné. Cesta před námi je však po všech stranách obklopena ať už viditelnými, či velmi lstivě skrytými nášlapnými minami. První začaly vybuchovat již třetí den po operaci. Anina prý má nějakou bakterii, která se drží v nemocničním prostředí, Jitka by o ní věděla víc, protože hned běžela potrápit Google. Ta bakterie může být v případě, že na ni nezabere ani jedno ze dvou možných antibiotik, velmi účinný zabiják. Zánětlivý ukazatel CRP však od té doby klesnul zároveň s teplotou, takže to asi nebyla ona velmi zlá varianta bakterie, nebo máme štěstí a nezmutovala ještě před čistkou, provedenou antibiotiky do neléčitelného stavu. Naši čtenářové se nás ptají, kde jsme k té bakterii mohli přijít? Okruh se omezuje jen na Hamburg a Motol. Já osobně hlasuji pro Motol, protože jsme tam v nesrovnatelně méně hygienických podmínkách strávili opět podle mého subjektivního názoru zbytečně mnoho času čekáním na nic, než nám požehnali k odjezdu do Německa. Ale to ve mně začíná vřít krev, takže od tohoto tématu raději rychle odbočím.
Dnes jsme zase řešili, že Anina má v bříšku trochu více tekutiny mezi plícemi a pohrudnicí, než by mělo být. Snad se stav ale zlepšil, protože poslední zpráva z bojiště indikovala snižující se množství sekretu.

Je a bude to prostě boj.

Anička už je vzhůru, i když tak jen napůl. Očičkama už hledá známé věci, reaguje mírně na oblíbené hračky včetně mámy a táty :-). Má již tendenci se "vypovídat" a "postěžovat si", kdykoliv se objevím v jejím zorném poli, prostě komunikuje :-). Hlásek sípavý, ale to se dá po intubaci očekávat, hlasivky jsou podrážděné a i já jsem měl ještě včera do Gotta daleko. Teď už to ale zase je OK :-).

Holky jsou teď na pokoji, kde je i koupelna s WC, je tam chládek, protože to je situované na severní stranu a sestřičky i bratříčci jsou tam minimálně stejně milí, jako na oddělení 2, kde jsme byli před operací. Možná nás ještě přestěhují, ale to se zvládne.

Na McDonáldu se za těch pár dní pěkně prostřídaly rodiny, už to kromě dvou starých matadorů nikoho nepoznávám. Zítra je zase společná snídaně, takže se trochu více zorientuji.

Včera večer přijela na naše pozvání moje matka, aby si na svá stará kolena udělala Výlet někam jinam, než do zemí bývalého RVHP. Přijela vlakem, ale vzhledem k cestovní horečce, provázející snad celou faílii Flasarů, to musela být skutečně jízda plná překvapení, zklamání, údivu a zvratů, završená výstupem na konečné stanici Hamburg - Altona. Přece tu chatrnou osůbku nebudeme nutit vystupovat někde dříve po cestě třeba na hlavním nádraží! To by již víc než 200km před Hamburkem brzdila provoz v uličce s bagáží v rukách zcela připravená na výsadek a těkavým pohledem by se snažila na dálku pochytit jména zastávek na trase vlaku EuroCity naprosto ochromená vizí, že MINE. Babička nám tu teď trochu pomůže, podívá se po Hamburgu a tak. Máme ji za to moc rádi :-)

Došly i dva či tři dopisy, které se okrajově ptají na můj stav. Srůstám. Hodiny po extubaci na intenzivní péči byly asi nejnepříjemnější, leč nutný zážitek. Po přeložení na běžný pokoj už bylo vše jen o čekání na nějakou tu injekci, čtení oblíbené sci-fi literatury, zjišťování, na jaký bok se ještě otočit z důvodu bolestivosti nemohu, o sledování přihlouplých německých komedií s jednodušším německým spolubydlícím (pan Arab byl již doma) a o žádání kapek proti bolesti. Mám-li to zhodnotit, bylo to nepříjemné, ale dokáži si představit, že bych do toho šel znovu. Teď musím hlavně hodně chodit, protože to pomáhá hojení, takže jsem již nastartovaný, jak zítra po ránu vyrazíme pěšky za holkami do nemocnice, abych pro vás ulovil zase nějakého toho sólokapra!

Takže hlavu vzhůru a PAPEC, děcka!

 

Poslední komentáře
04.07.2006 17:59:52: Venco, počkej, až budeš fit. Udělám si na Tě extra chvilku, Ty bandito. Já Ti dám vetchou máteř, to ...
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota