Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

6. července 2006 - Město, moře, Kuře, stavení...

Dnes jsme si udělali opět výlet k moři. Matce a mně se pobyt chýlí ke konci a rozhodně jsme s Jitkou chtěli, ať se k tomu studenému severnímu taky podívá. Po ránu jsme navštívili holky v nemocnici. Vše se jeví dobře, už žádné hadičky nemáme, ale trochu toho ještě z plic teče. Podle dopoledního ultrazvuku... (pokračování)
však ale na plíci téměř žádná voda není, tak snad se to rychle uklidní a uzavře. Večer se ještě dělal rentgen, ale již nebyl přítomný žádný doktor, který by nám výsledky interpretoval, tak uvidíme zítra. Které pokroky se dnes staly? Aninka se již několikrát rozjuchaně smála až výskala především při hrách typu paci-paci. Byla se na nás podívat fyzioterapeutka, která Jitce doporučila nějakou cvičící metodu, ale na druhou stranu varovala před zbytečným nucením do rehabilitace. Prý určitě sami poznáme, zda konkrétně Aňa rehabilitaci povadlých svalíků na zádech okolí skutečně potřebuje. Mnohdy se vše srovná velmi rychle samo přirozeným pohybem, který teď díky menšímu bříšku bude možný. Dál se podařilo Aničku vytáhnout z postýlky a spolu s Jitkou se po obědě vyspaly na Jitčině posteli jako za starých časů. Moc to Jitce dodalo energie. Až doteď Anka celkem stávkovala a chtěla být v postýlce nonstop, fyzioterapeutka to vysvětlovala vystrašeností po operaci a asi to tak bude. Prý to chce jen čas. Během naší druhé návštěvy v podvečer jsme byli svědky úspěšného krmení stříkačka-pusa, což je v historii ojedinělý úspěch, který není založený na trubičce do nosu :-). Vypila pusou, ANO, _vypila_pusou_ snad šedesátku odstříkaného Jitčina mlíčka. Největší úspěch se ale dostavil až večer, kdy mi došla SMS, že Anička začala u Jitky pít z prsu. To už musela být moje žena díky takovému grandióznímu finále dne úplně euforická. Ono to odstříkávání je pěkná dřina a i to po čase bolí, takže pokud Aní vzala mamku na milost, uleví se všem :-).

Zatímco se na dětském oddělení dosahovalo ohromných výsledků, já s matkou jsme mířili k 90km vzdálenému pobřeží. Jeli jsme do stejného místa, jako minule s Jitkou a Aní, ale tentokrát byl pařřřáááák, takže jsem byl zvědavý na atmosféru. Byl odliv, což je asi hlavní informace pro toho, kdo chce vidět čáru vodní hladiny blíž, než nad bahnitým horizontem. Během odlivu tam, prosím, nejezděte :-). Fascinace skupinkami Němců, brodících se bahnem kam až oko dohlédne, nebrala konce. V kabinkách na pláži se dokonce pár Gertrůd snažilo opálit si špeka při čekání na vodu. Alespoň vánek od "vody" byl příjemný a severák nám netrhal uši, jako při poslední návštěvě. Zajeli jsme nakonec na stejné molo, jako minule, kde voda dosahovala až ke břehu z důvodu lodní dopravy. Určitě ji ale museli šikovní Němci hodně přemlouvat, aby se ani odsud periodicky nestahovala na obzor. V dáli jsem zahlédl i vrtnou plošinu. Máti natípala nějaké fotky a jeli jsme zpět směr Hamburg s pocitem dobře stráveného odpoledne. Počasí se po příjezdu do města změnilo a ve 32 stupních vedro-dusna začala pěkná bouřka s deštěm.

Jako každý čtvrtek vyla společná večeře celého domu, dnes pod hlavičkou barbekjů. Grilovalo se na kryté terásce za domem, papalo se uvnitř. Sešlo se hodně lidí, atmosféra byla nevázaná a nechyběla ani indická rodina včetně dcerky, které již začaly dorůstat vlásky po chemoterapii. Moc dobře.

Vyzkoušel jsem meloun ošetřený speciální směsi indického koření. Hlavní frází večera se stalo tvrzení "Not hot! Not hot!", kterým Indové jako jeden muž přesvědčovali ostatní národy, aby ochutnali jejich údajně neostré koření. Pochopitelně, že to ostré bylo, když jako druhou složku mně pan otec jmenoval černý pepř :-), ale co naděláte, mají prostě ocelové papule a my s tím s naší fádní evropskou kuchyní nic nezmůžeme.

Dnes se mi také podařilo sehnat další připojení na Internet, které se teď po mém odjezdu bude Jitce určitě hodit. Zařizuji jej přes velmi milou příbuznou Kuřete, což je milá mého kamaráda Slávka. Zní to složitě, ale asi to bude fungovat. Zrealizujeme opět fintu Try&Buy a svět bude zase krásný :-). Za tuto pomoc jsme obzvláště vděční, bez Internetu by to tu bylo o hodně těžší.

Tak to je vše, zítra či nejpozději pozítří odesílám současnou Vodafone kartu zpět k původnímu majiteli a nová karta pro Jitku dorazí do nemocnice odhaduji nejdřív ve středu příští týden. V mezidobí se zkusíme dorozumívat přes SMS a blogovat budu zprostředkovaně já. Nějak se to zvládne, nebojte se :-).

Hlavu vzhůru a PAPEC, děcka :-).
















  

 

Poslední komentáře
08.07.2006 19:08:57: Anicce to na fotce moc slusi smiley${1} a barvu ma uz take evropskou smiley${1}.
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota