Anin deníCZek

Jak se nám žije po transplantaci jater

Hamburg-Blog

7.- 8. července 2006 - Půlnoc plány láme

Když  na  mé nesmělé špitnutí NEVÍM  zaznělo Vencovo "Hlavu vzhůru, matko!" a odešel v doprovodu odborného personálu pohotovosti, Hamburg spal spánkem spravedlivých a areál nemocnice se utápěl v půlnoční tmě. V NEVÍM byla znalost cesty na hotel, logování se na net, budoucnost lidstva. Jeho pokyn jít rovně mě napřímil,  záda narovnal a doposud se snažím nehrbit.
   Tomu všemu v pátek v podvečer předcházelo vzdálené hřmění, které se zakrátko změnilo v bouři bolesti na pravé straně Vencova hrudníku a dalo nám šanci otestovat funkci pohotovosti v nemocnici. A tady je několik postřehů.
   Pro vyšetření slouží jednotlivé místnosti v řadě za sebou a plně vybavené k pohodlí pacientů, pokud by tam měli strávit více času. Pro nemocné si lékaři s kartou v ruce z příjmu chodí osobně, aby si dotyčného odvedli k prozkoumání. Vždy se představí, rukou potřesou a v družném přátelském rozhovoru  ho nasměrují k volné místnosti. Právě že ta laskavost a vstřícné chování všech zúčastněných minimalizuje případnou nervozitu při čekání. Venca měl postup jiný byv uložen bratrem, kterými se nemocnice jen hemží, na lůžko ihned a  zkontrolován standardními mašinkami. Poté lékař s ním pohovořil, odebral krev a čekání na výsledek si Venca zkrátil procházkou za holkama, neboť návštěvní hodiny u nich nejsou stanoveny. Vynesený následný ortel znamenal hospitalizaci minimálně do rána vzhledem k dalšímu vyšetření a ve tmě začaly se rýsovat světlé zítřky.
   Naučila jsem se plynule vyslovovat die Lungenthrombose,  zrušila odhlášení z ubytování a rozhodla se zanést netovou vodafoňáckou kartu na poštu až v pondělí. Promiň, Venco, za ignorantství odborných názvů, třeba je to modem:-) Venca jako správný mužský zuří bezmocností, v rámci své klidné povahy,  připoután hadičkami k lůžku oddělení intezivní péče a monitorován přístroji, neb průšvih s živým dárcem štěpu jater by byl propírán na doktorských forech. Ocelový oř značky VW, který ho měl unášet v sobotu večer směr Brno, metamorfoval v nemocniční postel.
   Aničce se daří skvěle, fyzioterapeutka je nadšena její kondicí, hadičky infuzí počtově řídnou a neděle bude znamenat její první procházku v kočárku venku. Lékař vyhodnotil funkčnost jejích jater jakože je identická s vlastními zdravými. Netřeba odborných termínů, obsah sdělení je krátký a jasný. Jen ještě je potřeba udolat infekci, doposud neznámou, která jí přináší občasné horečky a zvýšené CRP. Je to ale jen otázka času, dělají stále dražší a náročnější zkoušky krve a jistě zanedlouho se nad mikroskopem ozve zvolání HEURÉKA!!!  Venca sobotní blog mínil nazvat Motolice dotřetice, takže pak už bude mít určitě jiný obsah, až ho psát skutečně bude.

Tak a teď vyrazím směr špitál předat pozdravy a zkontrolovat práci lékařů:-)

Srdečně zdraví trojjediná

(matka, babička, tchýně)

 

Žádné komentáře
 
(c) 2007 Aňa a její jaterní rota