Zdravím statečnou rodinku a hlavně Aničku! Jedním dechem jsem přečetla celý příběh a zajímavě napsané zážitky z nejtěžšího kusu života,co mohou lidé zažít (vyslovuji vám obdiv,že jste dokázali v té hrůze najít i vtipné nuance a začlenit je do popisu tvrdé reality-občas jsem se i nasmála).Byli jsme,před několika lety, s manželem taktéž nedobrovolní aktéři takového kusu života,který,bohužel, neskončil happy endem.Shodou okolností se naše dcera také jmenovala Aninka a ve stejnou dobu (a ve stejném věku)jsme měli také odcestovat na transplantaci do Hamburgu,o kterémž nás informovali rodiče Nikolky D.Příjde mi to,že váš příběh je vlastně ten,co měl být napsán o nás...,jen ten konec nám někdo ustřihnul...
Vám a Aničce a celé vaší rodince přeji hodně zdravíčka a sil překonávat nástrahy života -a moc vám fandím.A věřím,že už bude vždycky jenom líp!smiley
Lionka